Tvrdost vody závisí na obsahu rozpuštěných nerostů.
Tvrdost vody je vlastnost, která vyjadřuje obsah rozpuštěných nerostů (nejčastěji CaO a MgO) ve
vodě. Tvrdost vody má význam pro její využití jako pitné i užitkové vody. Je zdrojem tvorby vodního i kotelního kamene, a ovlivňuje i chuťové vlastnosti vody. Velké úpravny vod tvrdost nijak neřeší protože bezprostředně zdraví obyvatelstva neohrožuje. Ale dokáže velmi škodit bytovým a průmyslovým zařízením s ohřevem vody!!
Může být trvalá a přechodná.
Trvalá - obsahuje rozpuštěné chlority, sulfidy, nitráty, a silikáty.
Přechodná - obsahuje rozuštěný Ca(HCO3)2 (hydrogenuhličitan vápenatý). Po jeho vysrážení
vzniká CaCO3 (uhličitan vápenatý), což je vodní kámen.
Přechodnou tvrdost vody lze, narozdil od tvrdosti trvalé, odstranit varem.
V českých zemích se tvrdost vody měřila v tzv. německých stupních, kde jeden stupeň odpovídá 10mg CaO/litr nebo 7,2 mg MgO/litr.
Podle současných norem se vyjadřuje jako suma vápníku a hořčíku v mmol/l. Tato norma však byla zavedena poměrně nedávno. 1 mmol/l odpovídá 5,61 německého stupně (dH).
Voda s tvrdostí < 0,5 mmol/l (<2,8dH) se považuje za velmi měkkou, > 3,76 mmol/l (>21,01dH) už za velmi tvrdou.
DH (doporučená hodnota podle vyhlášky 252/2004) = 2-3,5 mmol/l